Karolina Idrisová: Sebevědomá ve vlastním těle
O tobě je známo, že jsi opustila úspěšnou kariéru v mezinárodních agenturách, aby ses od roku 2003 profesně věnovala tanci, zejména tomu orientálnímu. Co tě vedlo k tomu založit motivační projekt „Lehký krok“? Další změna?
Jestli se mě ptáš na to, jestli chci opustit tanec na úkor nového projektu, tak to rozhodně ne. „Lehký krok“ je takovým přirozeným propojením všech mých zkušeností a to nejen z dob, kdy jsem vedla týmy v reklamních agenturách. Ještě větší školou mi ale byla paradoxně spolupráce se ženami na tanečních kurzech, v taneční skupině. Když jsem k tomu přidala vlastní vzdělání a trénink v oblasti osobního rozvoje, bylo jasné, že z toho vypadne zrovna tento projekt.
Teď nedávno jsi oslavila narozeniny. Myslíš si, že jsi typický blíženec?
Určitě! J Například mám vždy rozečtené aspoň 3 knihy. Neposedím na jednom místě, mám strašně neklidné boty. Baví mě zhruba asi milión věcí. Proto tančím, tvořím, každý den se snažím věnovat svoji praxi jógy, cestuji co nejvíc, co to jde (časově i finančně), vedu taneční skupiny, organizuji akce, píšu, bloguju… Můj přítel o mě velice rád říká, že jsem chronický zahušťovač volného času. A já to samozřejmě strašně nerada slyším :-)
A v neposlední řadě i koučuješ.
Ano, je to tak. Koučuji. Vlastně mě k tomu přivedlo to „blíženectví“. Tím, že jsem měla rozdělaných spoustu projektů, řešila kopu akcí, trénovala skupinu, jsem prostě najednou došla do bodu, kdy jsem musela určit priority a zjistit, co je pro mě doopravdy důležité. Měla jsem vlastní koučku, která mi pomohla uspořádat život, práci a hospodařit s energii a časem.
Proto jsi založila projekt „Lehký krok“?
Z části to tak bylo. Ale pravdou je, že vnímám jak nám, ženám, velice často chybí propojení. Propojit svůj život s tím, co v nás vzbuzuje největší vášeň, dodává nám energii, pocit naplnění. Propojit se nejen s lidmi, kteří nás každý den obklopují, ale i s novými lidmi. Na jedné akci „Čaj o šesté“ si jedna dlouhodobě nezaměstnaná paní dokonce odnesla kontakt, který vedl k nové práci.
Zmínila jsi vášeň. Co ji v tobě probouzí?
Po odchodu z velkého korporátního světa ve mně vzbuzují vášeň všechny aktivity, které dělám. Ale v posledních letech jsem zjistila, že existují malá potěšení, při kterých nelítají jiskry, ale jsou neuvěřitelně slastné. Třeba když mohu proležet celý večer na gauči. Asi stárnu… :-)
Jak dlouho ti trvalo, než jsi objevila kouzlo nicnedělání?
Já si myslím, že jsem to věděla vždycky. Jen jsem se prostě nechala strhnout nadšením nad spoustou nových věcí a zapomněla na nutnost relaxovat. Varovný signál vyčerpání začal už před několika lety, kdy jsem po ukončení jednoho festivalu přijela domů a bez nadsázky omdlela únavou. Pak mi zkřížila cestu moje koučka. Hodně mi pomohla.
Koučink, rozvoj osobnosti jsou termíny, které se v poslední době hodně objevují. Jak to vnímáš ty?
Jednoznačně pozitivně J Je dobře, že se o tomto oboru hodně mluví a píše. I přesto se ale velice často setkávám s mylnými názory. Jedna kolegyně mi například vyprávěla o tom, jak ji jedna paní sdělila, že o tyhle ezoterické nesmysly nemá zájem. Nebo jedna kamarádka, která mi nedávno hrdě oznámila, že i ona „koučuje“ naši další kamarádku předáváním vlastních zkušeností. Koučink je proces, který vede k znovunalezení vlastních schopností žít lehce a naplno, dle vlastního nastavení. Je to cesta, která málokdy trvá jedno sezení, ale jejíž výsledky mohou mít pozitivní dopad na celý život.
„Lehký krok“ ale není pouze o skupinových akcích. Je v něm zabudovaný i koncept individuálního sezení, což je v podstatě koučink (coaching). Je to tak?
Ano, individuální sezení je nedílnou součástí tohoto projektu. Ne každý člověk se cítí komfortně v skupinách. Pravdou také je, že pokud chcete sami na sobě pracovat, jít do hloubky, učinit změnu v nějaké oblasti života, nabrat nový směr, zbavit se nechtěného, vyžaduje to individuální přístup.
Vím, že teď na konci léta povedeš čtyřdenní letní školu osobního rozvoje pro ženy. Co tě k tomu vedlo? Jak to bude probíhat?
Jsem žena a se ženami intenzivně pracuji přes 14 let. Troufám si říct, že mám „naši ženskou“ tématiku nastudovanou nejen v praxi. Jelikož do toho ještě vyučuji tanec, vnímám, jak všechny velice často vynakládáme úsilí v boji proti vlastní fyzické schránce. Jak na ni mnohdy svádíme fakt, že se necítíme dobře, že se nám nedaří. Na místo toho, abychom se s vlastním tělem spřátelily, lépe ho poznaly a otevřely ho k projevu toho, co v nás je.
Letní škola „Sebevědomá ve vlastním těle“ je čtyřdenní program, kde se vše zmíněné propojí. Budeme se trochu hýbat, tančit, chodit. Budeme pózovat, budeme se bavit, i když se občas budeme i potit. Budeme sdílet. Vše proběhne v menší skupince a v přátelském prostředí. Cíl, jak napovídá název programů, je příjemně se naladit na vlastní tělo, abychom mohly vykročit do každodenního života lehčím krokem. Není to kurz hubnutí ani tloustnutí, a rozhodně to není žádní ezoterika :-)