Orientální večer v Plzni - protančete jednu noc z tisíce

16.4.2004

Na chvilku zavřete oči a zhluboka se nadechněte. Při výdechu oči pomalu otevřete. Nejste na tom samém místě, ale v ráji věčně zelených zahrad a vonných květů. Kolem Vás bosými ploskami nohou zlehka našlapují ženy, které neznají, co je spěch. Proplouvají v houpavém rytmu kolébajících se boků mezi křovinami a tiše mezi sebou rozmlouvají, chvílemi se zachichotají nad poznámkou té či oné, zdá se, že jim nic nechybí.
Všimnete si jejich oděvu a najednou pochopíte, že i Vy jste stejně oděna. Ale to už na Vás kývají a zvou Vás mezi sebe. Škádlivě vlní pažemi a smějí se sobě navzájem. „Cink, cink!“ se nese vzduchem a blýskavé penízky na pásech tančí ve slunci nekonečný příběh radosti a štěstí.

Vystupujícími byly lektorky a jejich svěřenkyně. Připravily si pro diváky ukázky z toho, co se naučili během kurzů orientálních a tanců.
Všechny lektorky tančily se svou skupinkou a bylo nač se dívat - mezi prvními byly děvčátka se svou lektorkou Zuzkou Štychovou, tanečnice z hodiny Jitky Hlaváčové, Jiřinky Křížové, Jindry Kellnerové, Katky Zezulkové, Jany Tenglerové, Veroniky Kulové, Věry Hollerové. Na večeru se však objevily zajímaví hosté: australská tanečnice Terezka Drnzik, pražská lektorka a Jana Sazmová, za dunění afrických bubnů zatančila Simona s Evičkou a dočkaly jsme se také vystoupení skupiny historického šermu a tance.

Večerem Vás bude provázet sympatický šejk Dalibor. Program je rozdělen do pěti sekcí. Každá z nich je specifická a přináší oku diváka pohled do různých koutů tanečního světa. V úvodu se představí „KOUZELNÝ ORIENT“, po němž zaletíme na křídlech orlů do černého světadílu, kterým je Afrika a nekonečné pouště, savany a stepi plné rozmanité zvěře, co vše může pohltit „ČERNÁ ZEM A ŽIVLY“? Ani na evropském kontinentu se však nezchladíme, neboť zpěnění býci v arénách a hrdí krotitelé se jen těžko mohou nazývat tichou společností a ženy v této společnosti jsou, jak Vás přesvědčíme, „OHNIVÉ A OSLNIVÉ“. Postavíme vejce na špičku a vydáme se lodí „ZA DUNAMI OCEÁNŮ“ do země kaktusů a dál do země klokanů a mávnutím kouzelné hůlky se ocitneme za břehy minulosti, abychom si mohli plně vychutnat zázrak „ZROZENÍ“.

• Kouzelný orient
• Černá zem a živly
• Ohnivé a oslnivé
• Za dunami oceánů
• Zrození

Bez zbytečných průtahů představíme první kombinaci orientálních vystoupení – Katka Zezulková + Jana Tenglerová + Martina Pelcová
po nich se na scéně objeví Zuzčina děvčátka
pak neodolatelný propletenec tanečnic z kurzů Jitky Hlaváčové a Jiřinky Křížové
a první třešničkou v patrovém dortu je duo Elišky Hollerové a Radky Hlaváčové

V úvodu trojlístek tanečnic zahalených do závojů nočních motýlů, kteří svými křídly hladí usínající zem, prokrouží parketem a nechají ve Vaší duši tajemný stín. Ten Vás však záhy opustí, protože pusinky zářících dětských tváří a jejich živého třásání Vám vyženou z hlavy veškeré chmury a zádumčivost. Začnete se vrtět na židlích a stanete se dívenkami v rozpuku, kterým jiskří oči nezbednictvím. Chvíli však vydržte na svém sedátku. Uklidní Vás vílí tanec zralých dam, které závoji přikryjí rozbouřenou hladinu a pak ve smyslných figurách pohltí Vaše emoce a rozskotačí se v rychlejší tempu, neb nabraly sil.
Poblouzněni vílím vlněním budete sledovat taneční variace dvou dívek, které Vám půvabnou improvizací vyjasní zamlžený pohled a vysvobodí Vás ze spárů vílích kouzel nadobro.

Slyšíte dunění a bubnování a pod Vámi se třese zem? Pak je to v pořádku, protože za chvíli sem přidupá Simona a bubeníci, aby se afro-tancem se spojili se zemí stvořitelkou.
Oktáva rybích závojnatek pod vedením Katky Zezulkové se provlní pomalými pohyby do skalní sluje, odkud vyženou stříbřité sfingy rychlých šimmi variací.
Drama vrcholí a scéna, kterou uvidíte za zrcadlem je odrazem skutečného světa. Věra Hollerová coby prostá žena z lidu a spolu s ní i další, které touží po tom být samy sebou se během pouhé chvilky jen pomocí vířivých spirál svého těla promění v tanečnice, které hrdě pnou svou hruď a nehrbí se nad sporákem.
Něžně a laskavě se dokáží dívat oči Jany Tenglerové a jejich svěřenkyň - stejně však i svůdně a laškovně. Tančí každičká část těla a každá něco vyjadřuje. Ačkoli mohou navzájem soupeřit celek je harmonickou sonátou.

Kastaněty mezi prsty profesorky Krištůfkové Vás zatáhnou do Španěl a ohnivé flamenco roztaví všechny ledy. Dupy, tlesky a pohrávat si s kastaněty, kdo neslyšel a neviděl tuto kombinaci, ten nepochopí, proč Vám oheň proudí v žilách místo krve. Zpěněný býk a mrštný toreador spolu hrají hru beze slov. V popředí scény je patrná silueta ženy. Tancem vyjadřuje své emoce a svou účast k chystanému zápasu.
Na jihu Evropy ještě chvíli zůstaneme. Šaramantní gondoliéři na vratkých lodí nám do oušek zpívají vyznání a jejich hlasy jsou ozvěnou mlčenlivých domů. Inspiraci našel autor v Benátkách, ale taneční motiv pomalého vlnění a uvolněných variací objevily tanečnice pod vedením Jindry Kellnerové samy. Jako je celé město postavené na vodě, pak i ony se nechaly vodou unášet.
Temperamentní tanečnice z kurzů středně pokročilých a pokročilých prvního stupně spolu s Veronikou Kulovou objevily a přesvědčí o tom i vás, že láska k tanci patří a není správné ji zapírat. Nechávají ji prýštit ze srdcí a neuhýbají před ostatními.
Neradujeme se jen ve velkých městech. Orient tančí ženy z hájů a v loukách za ranního kuropění. Svěřenkyně Jany Koubské tančí s větrem mezi měsíčními paprsky.

Široká sombrera na hlavách žvýkajících Mexičanů. Vůně doutníků, citrónů a průzračné tequily. Veselí na plné obrátky. Pestrobarevná ponča víří vzduchem a střelný prach se pomalu snáší k zemi, kde je rozvířen podkovami koňských kopyt. Živě na pódiu představí mexické tance Jana Sazmová.
Z kaktusové pouště se přeneseme v čase zpět. Rozšavná scénka ze života polských a jiných pánů nám ukáže, jaké dary lze získat z války s Turky – třeba krásnou tanečnici v podání Veroniky Kulové. Tanec s vějíři přesvědčí i největšího úšklebníka o tom, že orientální tanečnice je lepší společnicí než truhla plná smaragdů.
Ze země hobitů a napůl ze slovanské krve je australská tanečnice Terezka Drnzik. Dvaadvacátý rok se věnuje orientálním tancům, které naučila milovat přes mnoho žen a dívek. Jak se tančí v zemi klokanů? … to uvidíme.

V zelených zahradách tančily harémové princezny. Smály se a rozmlouvaly spolu. Svěřovaly si svá tajemství a připravovaly se na večer. Před setměním se objevil muž. Byl unavený po celodenní prací a doufal v odpočinek… Možná se dočká překvapení …
Ke konci se váže začátek a jeden bez druhého nemohou existovat. Již sedmý rok v Plzni tanečnice vlní svými bříšky. Ta, která stála u zrodu všeho dění, zatančí poslední – Erika Kováčiková.

Děkujeme všem zúčastněným a také všem devadesáti vystupujícím!
Výtěžek z akce byl věnován na projekt „adopce na dálku“ a na rozvoj chráněných dílen „Exodus“. Centrum Orientálního Tance adoptovalo sirotka z Keni (Nairobi) - chlapečka Iana Machahu.