Jaká slova se ti vybaví, když se řekne orientální tanec?
Všeobecně se mi vybaví slova „ženskost“ a „rafinovanost“. Osobně se mi především vybaví dlouhá cesta, kterou jsem s orientálním tancem ušla. Cesta, která vedla k tomu, abych odešla z korporátního světa.
Nahrála jsi mi na otázku – jak dlouho tančíš?
Hooooodně dlouho… :-) Teď to počítám a vychází mi 17 let. Když jsem v pravěku nastupovala do Centra Tance (cca rok 2004) jako lektorka orientálního tance, všichni na mě udiveně zírali, když jsem řekla „raks sharqi, saidi…“ Hodně se toho od té doby změnilo. Navíc letos slavíme s Matahari Group, moji drahou a úžasnou taneční skupinou, 10. výročí. S tancem ten čas utíká rychleji. Ale hlavně nabývá na smysluplnosti.
Čeho všeho jsi dosáhla?
Jsem samozřejmě hrdá na svoje sólové ocenění z kolébky orientálního tance (3. místo na festivalu Nile Group v Káhiře v roce 2007), ale přijde mi fantastické, že moje skupina, kterou trénuji, vytvářím pro ni choreografie, má na svém kontě přes 20 mezinárodních cen a výher, včetně prvního místa z již zmíněného festivalu v Káhiře.
Ale když to vezmu do důsledku, jsem neuvěřitelně vděčná svým skalním tanečnicím, které se mnou tančí víc, jak 10 let. Tímto zdravím mj. Zuzku Hofmanovou, Jindru Jelínkovou, Svatavu Pakovou…
Proč bys ho doporučila každé ženě?
Tanec je způsob komunikace, směrem dovnitř – sama se sebou, s vlastním tělem. Směrem ven – je tady samozřejmě publikum, ale při tanci se jedinci učí, jak vysílat energii ven, jak s ni pracovat. Podněcuje radost ze života. Kouzlo orientálního břišního tance navíc spočívá i v tom, že je v něm žena sama za sebe. Pohybem se dotýká vlastní podstaty. Může to občas „bolet“, ale v důsledku prostřednictvím tance roste, vyvíjí se do vlastní podoby.
Nesmím zapomenout na nepřeberné množství orientálních stylů, které vystačí na celý život…
Při orientálním tanci navíc vznikají takové ženské kruhy, spolky, přátelství. Jinými slovy, ano, doporučila bych orientální tanec ženám. A ještě k tomu jógu :-)
Dá se říct, že díky orientálnímu tanci kurzistky v sobě probudí ženu?
Takhle bych to neřekla. Ženskost není vrozená vlastnost, která čeká na probuzení. Nezávisí na vývoji primárních a sekundárních pohlavních znacích. A už vůbec nestojí na stereotypu: žena = jedinec, který nosí sukni, rodí děti, apod. Ztotožňuji se s výrokem francouzské filozofky a feministky, Simone Beauvoir. Ženou se nerodíme, ženou se stáváme.
A dle mého názoru, tanec je jeden z mnoha krásných nástrojů, jak se vyvinout do vlastní ženské podoby.
Co ti dokáže nejvíce udělat radost a/nebo naopak co tě rozpálí doběla?
Největší radost i smutek mi přináší samotný život. A proto tančím, praktikuji jógu, píši, koučuji lidi, organizuji cesty – abych tu pestrou plejádu emocí a zážitků uměla zachytit, přetavit do další formy energie, kterou vypouštím, s větším či menším úspěchem, dál do světa.
Jsme v polovině roku 2017, na co se letos ještě těšíš?
Těším se na působení na Pressburg Dance Festivalu v Bratislavě, na oslavu 10. výročí Matahari Group v sobotu 9. prosince. V dubnu 2018 bude následovat naše velká show. Těším se na nové letní i podzimní kurzy, na letošní cesty do Portugalska a do Kambodži. Je toho hodně a věřím, že se nejen na těchto akcích setkám s vámi všemi!
Zdroj: Anketa spokojenosti, Centrum Tance