Nevíte si rady? Zavolejte nám na 266 190 300. Rádi Vám poradíme.

Indické tance

BOLLYWOOD

Bollywood je indický filmový tanec. Indické filmy jsou plné tance. Choreografie, které jsou pro filmovou společnost vytvořeny, patří k nejnápaditější taneční tvorbě světa. Čistě stylově nelze bollywood nikam zařadit, neboť je kompozicí všech "světových" tanců. Typická pro tanec je "filmová hudba", která vždy něco znázorňuje, má určitý energetický náboj a dle tohoto náboje se utváří celá choreografie.

INDICKÝ FOLKLÓR

Bhangra je folkový tanec z Pandžábu, státu na hranicích s Pákistánem.
Tančí se za zvuku velkého bubnu zavěšeného na krku, nazývaného dhol a za doprovodu folkového zpěvu. Jazykem je pak pandžábština, texty obsahují výkřiky typu hoi hoi hoi, balle balle (tanči, tanči!), chake de (jdi do toho!) apod. Tančí ji prevážně muži, kteří si uvazují kus látky kolem pasu přes kurtu (halenu) a na hlavě mají turban s chocholy zvané pagri, vše v zářivých barvách. Ženy pak oblékají barevná pandžábí (salwar kameez), tedy komplet širokých kalhot, dlouhých halen a neodmyslitelného velkého šátku.

Garba je tanec z Gujratu, který tančí muži i ženy. Tančí se do kruhu ve dvou stylech: s hůlkami dandies nebo bez nich, tedy s tleskáním. Často se také garba tančí kolem zapálené svíčky, která se umístí doprostřed kruhu. Tradičně se garbou slaví hinduistický festival Navratri, který trvá devět dní a devět nocí a patří k nejvýznamějším svátkům severní Indie. Jako kostým nosí devčata tzv. Chaniya choli, tedy širokou sukni, top a dumyslně naaranžovaný široký šátek. Chaniya choli je pestrobarevná s velkým množstvím zrcátek, korálků a vyšívání. Muži pak oblékají kafni pyjamas s kediyu – široká a kruhová halena nad kolena – a pagri – turban s chocholem.
Garba je oblíbená zejména mezi mládeží a gudzratskou diasporou. Garba a Dandiya Raas se tančí ve Spojených státech, kde více než dvacet univerzit pořádá mohutné Raas Garba soutěže s profesionálními choreografy. Garba se také tančí ve Velké Británii, kde gudzratské komunity organizují taneční noci. V neposlední řadě je rozšířená v Kanadě – největší oslava Navratri v Severní Americe se pořádá v Torontu.
Tanečníci říkají "Ae Hallo", což znamená "Pojďme! Začínáme!"

Lavani je proslavený tanec z Maharastry. Tančí se do rytmu indického bubnu dholak. Je znám zejména pro svůj silný rytmus a erotické motivy – většinou vypráví o lásce mezi mužem a ženou. Lavani se vyvinulo z folklórního divadla Maharastry.
Lavani se tančí v devítimetrovém sárí; Nivedita ukáže jak jej navázat, proto kdo má sárí, nechť si jej přinese. Místo tradičního devítimetrového stačí spojit dvě normalní. Pohodlnější variantou úboru pro všechny tance je pak pohodlná sukně či tepláky, popřípadě indické pandžábí.

Tanec Dandiya je tradiční folklórní tanec, který se tančí v průběhu "Navaratri" (devíti nocí) ve státě Gujarat v Indii. Specifikací pro tanec je zejména pestrost kostýmů a hůlek, které si tanečníci berou na scénu, a také masivní počet tanečníků v komplexním programu. Hůlkám se říká „Dandiya“, od čehož je odvozen i název tance, hůlky jsou vnímány jako účelná a zároveň krásná taneční dekorace, neboť cílem je ozdobit hůlky, aby vypadaly co možná nejatraktivněji.
Jedná se o kruhový tanec, při kterém se hýří energií a rychlejšími pasážemi. Tančí jej muži a ženy zároveň a věříme, že si jej opravdu užijete!

Rajasthánský tanec
Tradice Rajasthánských lidových tanců je velmi bohatá. Jelikož oblast Rajasthánu je polopouštního až pouštního charakteru, tak jak to i v jiných kulturách bývá zvykem, tamější lid si jako protiváhu k drsnému a jednotvárnému životnímu prostředí vyvinul velmi barvité umělecké formy. Jistě si vybavíte bohatě zdobené široké sukně a šátky pošité malými zrcátky, korálky, doplněné patchworkem ap. Tak to je Rajasthán. No a esencí rajasthánské kultury jsou právě její lidové taneční formy a hudba.
- různé techniky a styly rajasthánského tance: Ghoomar, Gair, nebo Geender. Odkaz na videoukázku ZDE.

Tanec z Maharáštry
Gondhal
styl je vzdělávací, zábavný a tradičně důležitý. Předpokládá se, že pokud se Gondhal provádí v domě během významné příležitosti jako je svatba a oslava, pak se náš život nestane chaotickým.
Tím, že se v plném rozsahu vykoná Gondhal v tradičním pojetí, získávají ctitelé požehnání bohyně Renuky nebo Tulajabhavani. Gondhal je jedním z několika důležitých ukázek lidového umění Maharashtry, který se stal nedílnou součástí života lidí.
Gondhal tančí muži i ženy.
Hudba je zpravidla energická, svižná a rychlá.

Ganéš Vandana je vyvolání Shri Ganesha (Hinduistický bůh všeho počátku). Ganéša je rovněž Bůh vědění, vyššího umění a čisté inteligence kromě jiných četných kvalit, které jsou mu připisovány. Říká se, že žádná modlitba nenese ovoce, pokud se nejprve nevyvolá jméno Ganéša. 
Hinduisté recitují Ganéš Vandana na začátku náboženského rituálu nebo jim slouží k označení začátku nového mezníku, např. je dobré Ganéš Vandanou označit nový začátek v životě, tančí se zpravidla na začátku nebo na konci show. Tanec je populární během festivalu ganpati v Indii, kde jej provádí dohromady muži i ženy a používají při něm lazim (speciální nástroj).
Hudba je zpravidla velmi rychlá. Tanec na začátku a konci vystoupení; zpravidla na rychlé a pěkné skladby.

ODISSÍ

 Na základě archeologických nálezů z 2. stol.př.n.l. je považován za jednu z nejstarších ritualistických tanečních forem Indie. Domovem tohoto tance je východoindický stát Orissa, někdy nazývaný také „zemí chrámů“.

Tanec odissí, stejně jako ostatní klasické taneční styly Indie, úzce souvisel s náboženstvím. Ve svém vrcholném období (2.-10. stol.n.l.) plnil tanec v Indii důležitou roli v sofistikovaných chrámových rituálech. Chrámy tedy nebyly pouze náboženskými centry, ale také místy, kde hudba a tanec nacházely své čestné místo a podporu vládců a kde se také významně formovaly. Svědectvím tohoto rozkvětu jsou všudypřítomné reliéfy a sochy ve vysoce stylizovaných tanečních pozicích, které stále můžete v indických chrámech vidět.

V chrámech působily kromě duchovních také chrámové kněžky - profesionální chrámové tanečnice dévádásí. Dévádásí byly oddány a zasvěceny chrámovému božstvu konkrétního chrámu a byly vzdělané nejen v tanci, ale i v hudbě a poezii. Odissí tančili i muži, převlečení za ženy, tzv. gótipúas, ale pouze do svých osmnáctých narozenin. Pak byli nuceni tuto profesi opustit a stávali nejčastěji tanečními mistry, kteří tradici šířili dál.

Pro taneční techniku Odissí je nejtypičtější takzvaná tribhanga, neboli trojité zakřivení těla. Jedná se o esovité zakřivení páteře dodávající tanci specifický, elegantní ženský ráz. Oproti ostatním klasickým indickým tancům vnáší do pohybu i jistý prvek asymetrie. Tribhanga je znázorněna na mnoha chrámových sochách a reliéfech. A je to právě tanec odissí, který jako jediný indický klasický taneční styl tento velmi zajímavý estetický koncept užívá.

Tak jako jiné indické taneční styly má odissí dva základní aspekty: abstraktní tanec "nrtta" je čistou formou, ztvárněním krásy pohybu a pozic a propojení s hudbou a rytmem. Tanec výrazový "nrtya" zase vypráví určitý poetický, nebo mytologický příběh dané skladby. Tanečnice či tanečník jím znázorňuje zpívaný text pohyby těla, mimikou a především zvláštní řečí prstů, mudrami, které jsou pro indické tance typické a ve světovém měřítku unikátní.

Odissí na rozdíl od jiných klasických indických stylů používá stříbrné šperky. Taneční kostým odissí spolehlivě poznáte podle širokého stříbrného ozdobného pásu kolem boků a květinového ornamentu - „věžičky“ na vrcholu hlavy, která symbolizuje chrámovou věž. Tanečníci nosí sárí tkané ve stylu ikat z již předem nabarvených nití, kterým se dosahuje efektu jemného chvění vzorů.

BHARATANATYAM

Tanec bharatanátyam tkví hluboce svými kořeny v bohatém mytologickém a kulturním dědictví Indie. Tanečnice oblečena v prvotřídním hedvábném sárí, s bohatými šperky, tančící na překrásnou klasickou hudbu a konečky svých prstů vyprávějící příběhy z dávných časů, kdy po zemi chodili bohové a démoni. S nadsázkou můžeme říct, že tento tanec nabízí to nejlepší z kultury starověké Indie.

Název tance Bharatanátyam je vlastně složeninou slov BHAva (výraz), RAga (hudba), TAla (rytmus) a NÁTYAM (dramatické umění). Z tohoto chrámového tance se postupně vyvinul překrásný sólový tanec s vysokou stylizací, důmyslnou technikou a nezměrnou hloubkou. Do jednoho harmonického celku se zde spojují všechny výše zmíněné aspekty. Složité rytmické vzory jihoindické klasické hudby tanečnice přesně vydupává svými chodidly, nad kterými má připevněné kotníkové rolničky. Sama je tedy svým způsobem součástí orchestru, a proto musí skladby dokonale znát. Melodii skladby doprovází pohybem celého těla, a to včetně pohybů hlavy a očí. Ve výrazových částech skladby, tanečnice doprovází text písně pomocí mimických a symbolických gest, neboli "muder" (pozic prstů). Říká se, že pomocí "muder" je možné popsat až na 5.000 slov!

Popularita tance bharatanátyam již překročila hranice indického subkontinentu a získává si stále více zájemců. Mnoho jeho přívrženců oslovuje jak jeho duchovní hloubka, která v západních stylech tance chybí, tak čistota a možnosti jeho techniky. Dalším zajímavým aspektem je napojení tance na celou indickou kulturu a jeho propojení s ostatními druhy umění, což umožňuje celistvý rozvoj osobnosti.

V naší přetechnizované západní kultuře je nanejvýš důležité hledat rovnováhu k dnešnímu uspěchanému životu za monitorem. A není nic krásnějšího, než najít protipól v tomto exotickém tanci a napojit se tak na bohatou studnici moudrosti a poznání, kterou pro nás naplnili starověcí mudrci, umělci, hudebníci, básníci a taneční choreografové.

 
 
  • Počet nalezených kurzů: 0
Vyhledávám kurzy ...