Orientální tanec s rekvizitami: středně pokročilí a výše

Tanec se závojem

Závoj je krásným (nejen) tanečním doplňkem a má svoji bohatou historii. Dodnes je tato rekvizita součástí vystoupení raks sharki (netančí se s ním na celou skladbu, jen na úvodní část (většinou rytmus malfuf) a poté závoj tanečnice odhodí). Závoj tanci dodává magický nádech a lehkost, což významně dokresluje charakter stylu raks sharki. V Egyptě se závoj používá na zpestření nástupu tanečnice na jeviště, mimo Egypt (zejména v Americe) získal tanec se závojem úplně jinou dimenzi. Tanečnice vytvořily mnoho propracovaných pohybů a variací, a tak zde závoj má svou zásadní roli a přestal být vnímán jako pouhý doplněk. V tomto případě můžeme mluvit o moderním přístupu k tanci se závojem (zejména na moderní fusion skladby) a závoj zde není jen součástí úvodu, ale používá se v průběhu celého vystoupení.  

Tanec s hedvábnými vějíři

Hedvábné vějíře, neboli anglicky „fan veils“, nejsou historicky součástí blízkovýchodní kultury. Tato rekvizita se do Evropy, a dalších států, dostala z Asie (Čína, Japonsko, Korea, Vietnam), kde má tanec s vějířem bohatou tradici.

Tanec s křídly ISIS

Křídla Isis jsou další novodobou taneční rekvizitou a pravděpodobně za jejich vznik vděčíme Američanům. Později s odkazem na bohyni Isis a její vyobrazení s křídly byla tato rekvizita pojmenována „křídla Isis.“

Tanec s voi poi

„Poi“ znamená v překladu míč. Pochází z Nového Zélandu od Maorů. Poi je forma žonglování – točení míčků připevněných na provázcích, které vytváří různé obrazce a tvary (světelné poi, ohnivé poi apod.). „Voi poi“ je označení pro tanec s poikou s připevněným závojem.

Tanec s holí

Tanec s holí, neboli raks al assaya, se zapojuje do stylu saidi, případně baladi nebo ghawazee.

Tanec s melayou

Tanec s melayou (Millayah Laff) byl vytvořený Mahmoudem Redou. Zasadil ho do oblasti Alexandrie, proto se také pro tento tanec používá název Iskanderani. Millayah (Melaya) Laff znamená v překladu zavinovačku (zabalovací prostěradlo). Předchůdcem byl „habarah“ z 19. století. Millayah byla velmi běžným doplňkem žen v letech 1930-1960. Tento šál nosily bint el balad – dcery země (městské ženy z oblasti delty a Suezského kanálu) a byl vyrobený z bavlny, hedvábí nebo vlny. Původně byl velmi dlouhý a postupem času se zkrátil na 2,75 x 1,5 metru. Nosil se společně s burkou. Mladší generace se postupně vzdala nošení millayah, takže tuto tradici už v Egyptě v dnešní době pravděpodobně nenalezneme. Mahmoud Reda se inspiroval ženami, které hrdě nosily svoji millayah, byly krásné, inteligentní, temperamentní a půvabné. Proto vytvořil tanec, který vyjadřoval charakter bint el balad a vlastní kroky, které napodobovaly jejich pohyby, chování a jednání. Snažil se zachovat pravou podstatu této tradice.
Tanec s melayou nemusí být vždy jen součástí iskanderani, ale tanečnice si ji může vzít i na baladi jako módní doplněk. 

Zdroj: Katka Derouet